Ústavní soud již v únoru toho roku rozhodl, že finanční správa by měla zadržovat jen tu část nadměrného odpočtu, která je sporná. Zadržování nesporné části je, dle rozhodnutí soudu, porušením vlastnického práva.
Nadměrný odpočet je nárok na vrácení peněz od finančního úřadu. Velmi jednoduše řečeno, tento odpočet vzniká u plátce DPH jako rozdíl mezi DPH z prodejů a DPH z nákupů. Logicky tedy může vzniknout, pokud tento plátce nakupuje více zboží nebo služeb, než jich prodává.
Finanční správa však po rozhodnutí soudu vydala interní pokyn, podle kterého nevyhoví žádosti o vrácení nesporné části nadměrného odpočtu. Podle tohoto interního pokynu nemají úředníci finanční správy k vracení peněz oporu v zákoně.
Mluvčí finanční správy k tomu sděluje, že připravuje koncepční řešení, mluvčí ministerstva financí sděluje, že brzy připraví novelu zákona, která má problém vyřešit. Zařadit změny ale ministerstvo plánuje až do projektu Moje daně, a ten by měl fungovat podle původních předpokladů v polovině roku 2020. Dle informací k této připravované novele se předpokládá zavedení institutu zálohy na nadměrný odpočet – ten bude vyplacen ve výši nesporné části nadměrného odpočtu.
Takže v tuto chvíli máme rozhodnutí Ústavního soudu, ale nemáme koncepční řešení a novelu zákona. Mám za to, že rozhodnutí Ústavního soudu by mělo být respektováno, bez ohledu na jakékoliv interní postupy a neexistující koncepční řešení. Nicméně jediné, co takto postiženému podnikateli zbývá, je dožadovat se úroků z prodlení či úroku z neoprávněného jednání správce daně.